Tunisko - informace
Fotogalerie
| Tunisko | |
|
|
|
|
Informace
ORIENTAČNÍ CENY LETIŠTNÍCH A BEZP. TAX:
1.200 - 1.915 Kč
PALIVOVÝ PŘÍPLATEK
790 - 1.290 Kč
( liší se dle pořádající CK)
Tunisko – dotek s Afrikou
Tunisko je rozlohou nejmenší stát severní Afriky, zaujímá však větší plochu než Česká republika. Pobřeží Středozemního moře tvoří 1200 km. Navzdory své relativně malé rozloze se vyznačuje poměrně výraznou mnohotvárností v přírodní a společenské sféře.
PŘÍRODA
Tunisko má dlouhé poměrně geograficky členité pobřeží s výrazným Gabeským zálivem (Malá Syrta) a několika ostrovy, z nichž je největší Djerba, která je turisticky atraktivním a vyhledávaným místem.
Na severu sem z Alžírska zasahuje pohoří Atlas s nejvyšším vrcholem Jebal Chaambi (1544 m), kde se v zimních měsících může vyskytnout i sněhová pokrývka. Z něho se k severovýchodu táhne výběžek pohoří Dorsale (Tuniské záda) a masivy Krumíria, Mogod, vytvářející na severním korálovém pobřeží bizarní skalnaté útesy a laguny. Severní části uzemí protéká úrodným údolím největší tuniská řeka Medžerda, ostatní vodní toky jsou většinou občasné, případně úplně vyschlé (wedi). Jižním směrem se rozkládají tepny náhorní plošiny, které na východě přecházejí do pobřežní nížiny Sahel (pobřeží) a na jihu do rozlehlých nížin, vyplněných solnými jezery – šotty. Ty jsou většinu roku vyschlé. Největší a turisticky nejatraktivnější je Chott El Jerid (5000 km2). Skoro třetinu uzemí Tuniska zabírá poušť, konkrétně písečná Sahara a kamenitá pouštní plošina Dahar.
PODNEBÍ
Podnebí Tuniska se vyznačuje znaky charakteristickými pro středomořské subtropické klima s horkým létem a mírnou zimou, během které spadne převážná většina srážek. Východní pobřeží a ostrov Djerba jsou vyhledávaným cílem turistů během celého roku, protože i v zimních měsících tu teplota zřídkakdy klesne pod 18°C. Ve vnitrozemní stepi se projevuje vliv kontinentálního podnebí. Na jižní části se projevuje typicky saharské suché a horké podnebí. Letní teploty zde převyšují 35°C. Ze Sahary proudí v létě horký vzduch sciroco, ovlivňující celé území Tuniska.
FLORA
Flora Tuniska úzce souvisí s klimatickými a půdními podmínkami. Severovýchodní část je zalesněná a vyznačuje se druhovou pestrostí – korkovníky, duby, jedle, osiky, atd. Na úpatích hor převládají křovinaté lesy vřesovitého charakteru – macchie. Vnitrozemská step je zarostlá trávou alfa. Flóra jižných oblastí je velmi chudá. Rostou zde hlavně kaktusy, agáve a aloe. V oázách díky bohatým spodním pramenům rostou hlavně palmy datlové. Hlavní produkční oblastí olivovníků je pásmo Sahel. Ovocným stromům (meruňky, fíky, citróny a pomeranče) se daří hlavně v oblasti poloostrova Cap Bon, odkud pochází také mnoho druhů vín určených hlavně na vývoz.
FAUNA
Na živočichy je dnešní Tunisko poměrně chudé. Před příchodem Féničanů a Římanů tu žil slon africký, lvi a pantéři. Dravá zvěř byla dodávána do římských arén a cirkusů, proto mnoho druhů z Tuniska vymizelo. Na severu se dnes vyskytují hlavně kočkovité šelmy, divoká prasata a jeleni. Je zde významný chov skotu, ovcí a koz. Exotičtější fauna se vyskytuje na jihu. Gazely a hyeny jsou k vidění již zřídka, početnější jsou antilopy, pouštní lišky, zajíci, velbloudi a škorpióni. Poměrně hojně jsou v Tunisku zastoupeni plazi, avšak lidem se vyhýbají. Z mořských živočichů převládají sardinky a tuňáci. Severní pobřeží v okolí Tabarky zvlášť vyhledávané potápěči je bohaté na korály a raky. V Tunisku existuje 8 národních parků s celkovou rozlohou 196.706 ha.
HISTORICKÝ VÝVOJ
Člověk se objevil na území dnešního Tuniska asi před 400 000 lety. Okolo 4 tisíci lety př.n.l. po vyschnutí saharského moře sem přišly kmeny berberského původu. Výhodná strategická poloha území měla už od historických dob výrazný vliv na jeho vývoj. První osady Féničanů na tuniském území byly založeny v 11. století př.n.l. a roku 814 př.n.l. bylo královnou Didó založeno Kartágo, které bylo v punské válce zničeno a stalo se součásti Římské říše. V 7.století n.l. ho obsadili muslimští Arabové a koncem 16.století se stalo součásti Osmanské říše, později si vydobylo suverenitu. V polovině 19. století se země zadlužila u evropských bank tak, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala nad zemí kontrolu. Francouzští kolonialisté postupně zabírali většinu nejlepší půdy. V roce 1956 získalo Tunisko nezávislost a o rok později vyhlásilo republiku. Prvním prezidentem se stal Habib Bourguiba, který byl u moci až do roku 1987. Jeho nástupcem se stal současný tuniský prezident Ben Ali, který zavedl mírnější režim a reformami se snažil oživit hospodářství.
SPOLEČNOST
Dnešní tuniská společnost představuje rovnováhu mezi tuzemskými denními tradicemi a západním způsobem života, proto se dá hovořit o tzv. dvojí kultuře. Vedle arabštiny je úředním jazykem i francouzština. Dvojjazyčnost a výhodná poloha má pozitivní vliv na spolupráci jak s arabskými zeměmi tak i se západním světem. Tunisané jsou jazykově velmi zdatní, kromě úředních jazyků se lze běžně domluvit italsky, anglicky a německy. Většina tuniské populace je soustředěna na pobřeží a až 60% ve městech. Přibližně polovina obyvatelů má méně jak 24 let. Tunisané jsou převážně Arabové smíšení s Berbery a jinými středozemními a africkými národy. Na jihu země dodnes žijí kočovní Tuaregové. K světovým unikátům patří zvláštní obydlí původních obyvatelů severní Afriky – Berberů. V oblasti Matmatských vrchů, kde teploty vystupují až na 50°C, mají v písečné půdě vyhloubené své jeskynní příbytky – troglodyty, ve kterých se po celý rok udržuje konstantní teplota 20°C.
NÁBOŽENSTVÍ
Státním náboženstvím v Tunisku je islám, přitom tuniská ústava rozlišuje mezi občanským a náboženským životem, moderním pohledem je daný tón společenského života a záleží na jednotlivcích, v jaké míře náboženství praktikují. Tunisko patří mezi první z arabských zemí, kde bylo zrušeno mnohoženství a islámský fundamentalismus postaven mimo zákon.Tradiční muslimský život se ve větší míře projevuje ve vnitrozemí než v pobřežních zónách, neboť je více ovlivněno evropským způsobem života. V Tunisku se nachází čtvrté posvátné město muslimů Kairouan. Tunisané jsou velmi tolerantní i k jiným náboženstvím. V zemi žije několik židovských komunit, které tu také mají své synagogy. Nejznámější je La Ghriba na Djerbě, kam putují Židé z celé severní Afriky.
HOSPODÁŘSTVÍ
Tunisko je země s tržní ekonomikou. Jeho ekonomika roste v průměru 6% HDP ročně. Mezi nejdůležitější exportní komodity patří fosfáty, olivy, olivový olej, datle, alfa, dub korkový. Významný zdroj příjmů představuje pro zemi zahraniční cestovní ruch. Ročně navštíví Tunisko přibližně 5,1 mil. turistů, z toho cca 1 mil. Němců a cca 1 mil. Francouzů (2000). V roce 2004 navštívilo Tunisko více jak 120 tis. turistů z České republiky. Tunisané si velmi váží svého zaměstnání, proto i zaměstnanci hotelů jsou k turistům velmi milí a ochotní.
Hammamet
Město s 20-ti tisíci obyvateli leží 63 km jihovýchodně od tuniské metropole na jihu poloostrova Cap Bon, který je 40 km široký a vybíhá do Středozemního moře v délce 70 km. Poloostrov se ve 13. až 17. století stal exulantským útočištěm islámských Andalusanů (Maurů), kteří sem prchali z křesťanského Španělska, bojujícího za osvobození z arabské nadvlády. Poetická představivost spatřuje ve tvaru poloostrova ruku, pohostinně podanou Evropě. Malebně položené městské letovisko v závětří hornatiny Dorsale, nádherné písčité pláže, za nimiž se rozprostírají pomerančovníkové a citronovníkové háje, objevili na přelomu století, tehdy ještě jako rybářskou vesničku, umělci a spisovatelé jako Flaubert, Maupassant, Wilde, Gide, Klee. I Sophii Lorenové učaroval. Magické středisko se stalo symbolem odpočinku a uvolnění. Ani cizinecký ruch nenarušil klidný životní rytmus a půvab města se zahradami prosycenými vůní, plnými eukalyptů, palem a cypřišů, v nichž koncem 60. let harmonicky vyrostly elegantní hotely. Architektura zde už nesmí převýšit špičku cypřiše, tak zní poslední místní stavební norma. Na skalnatém mořském výběžku stojí staré islámské hradební město (medina) s pevností (kasbah) z 15. století, z níž se otevírá úchvatný pohled na tyrkysově modré moře, blankytné nebe, zlaté slunce, bílé písky a zelené palmy. V bludišti úzkých klikatých a částečně i zastřešených uliček slouží jedna jako souk (bazar). Město má dvě mešity, jednu z 15. a druhou z 18. století. V jižní hotelové zóně stojí mezinárodní kulturní středisko Georgese Sébastiana, rumunského šlechtice a prvního milionáře, který se zde ve 20. letech usadil. Pohodlný výlet na poloostrov Cap Bon nebo do Tunisu a Kartága zabere jeden den. Odjet odtud a nepodniknout některou z možných cest do vnitrozemí by byla nenapravitelná chyba.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 100 km.
NABEUL
Město se 70 tisíci obyvateli leží v jedné z nejúrodnějších oblastí Tuniska. Od hlavního města je vzdáleno 65 km. Nacházejí se zde úrodná zeleninová pole, pomerančové háje, oleandry a hlavně rozsáhlé vinice, na kterých se rodí nejlepší tuniská vína. Svou bujnou vegetací připomíná poloostrov Cap Bon zahradu ráje. Město Nabeul patří k nejdůležitějším městům Tuniska. Nejznámější se stal díky výrobě jemných výšivek, krajek, parfémů a hlavně díky hrnčířskému průmyslu produkujícímu nádherné výrobky s prvky římské kultury. Doporučujeme Vám navštívit tradiční trh, kde se každý týden prodává vyhlášená místní keramika, koberce, koření, spotřební zboží i domácí zvířata. Veselé vyvolávání prodavačů a pestrá paleta barev a vůní vytváří dojmy, na které nebudete moci ještě dlouho po návratu z Tuniska zapomenout.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 110 km.
Sousse / Port el Kantaoui
Třetí největší tuniské město se 400 tisíci obyvateli leží kolem rušného rybářského a obchodního přístavu v jižní části srpovitého Hammametského zálivu jen necelých 20 km od mezinárodního letiště v Monastiru. Početné památky, včetně pěti kilometrů vzácně dochovaných křesťanských katakomb a archeologické muzeum dokládají strategický, hospodářský i kulturní význam původně fénické osady, později hlavního města byzantské provincie. Islámský ribat, klášterní pevnost vojensky organizovaných mnichů, bojovníků za islámskou víru, zde postavili Arabové jako součást dlouhé obranné linie táhnoucí se podél afrického pobřeží Středozemního moře. K posvátným patří malé krychlové stavby s kopulí nazývané koubba nebo marabout, mauzolea s pozůstatky svatých. Stará, dokonale uchovaná medina u přístavu s velkou mešitou, dominantní věží, majákem, pevností a tržištěm tvoří kontrast starobylých tradic s moderním městem. Okolní přírodní bohatství, vynikající kuchyně, kulturní programy a přitažlivé pláže proměnily Sousse v mezinárodní přímořské středisko. Znovu musíme opakovat dvě slova, jež jsou pro dovolenou v Tunisku nejvýstižnější: odpočinek a uvolnění.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 20 km.
Monastir
přístavní město s 28 tisíci obyvateli má mezinárodní letiště a leží na špičce skalnatého poloostrova při nejjižnějším konci hammametského zálivu. Stojí zde malá hradební medina. Nejvýznamnější stavbou je ribat, pevnost s majákovou věží, založená v 8. století. V původní modlitebně je dnes muzeum s pravými poklady islámského umění. Město má univerzitu. Místní rodák a první tuniský prezident Bourguiba zde postavil rodinné mauzoleum s dvěma 25 metrů vysokými minarety. V posledních letech se vzkvétající, útulný Monastir stal nejvyhledávanějším přímořským letoviskem. Hotelové komplexy se táhnou v délce několika kilometrů podél šumícího moře s nepřeplněnými písečnými plážemi. Místo s podmanivým kouzlem vyvolává pocit bezpečí, klidu, míru a jasu. Naprosto ojedinělý až nebeský jas a mimořádná přírodní krása sem neustále láká filmové režiséry. Zde se natáčely například exteriéry seriálu „Ježíš Nazaretský“ nebo film „Dobyvatelé ztracené archy“. Zbývá jen ochutnat vyhlášenou tuniskou kuchyni, dopřát si sklenku ušlechtilého místního vína, plného sluneční jiskry, nebo si připít fíkovým brandy boukha. Návštěvník se s Monastirem jen nerad loučí a klade si otázku, byla-li to vše jen iluze či skutečnost?
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 10 km.
Mahdia
Mahdia je krásné rybářské městečko ležící asi 210 km od hlavního města. V dějinách hrála důležitou roli na počátku 10. století, kdy se stala hlavním městem říše Fatimidů a velkým rivalem Kairouanu. Z moře u Mahdie byly vyloveny řecké bronzové a mramorové předměty, které tvoří v současnosti unikátní sbírku v národním muzeu v Tunisu. Dnešní Mahdia je charakteristická bílými budovami domů vystavěných v tradičním maurském stylu, oblými kopulemi mešit a štíhlými minarety. Zvláštní a tajemnou tradicí městečka je každodenní lov místních rybářů, kdy ještě za měsíčního svitu vyplouvají na svých loďkách s lucernami rozhodit do temného moře své sítě. Turistická zóna na pobřeží Mahdie nabízí svým návštěvníkům jedny z nejkrásnějších a doposud nepřeplněných pláží s jemným pískem. V hotelích různých kategorií můžete prožít skutečně nezapomenutelnou dovolenou.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 50 km.